Objímám stromy
a ony po mně natahují ruce
slyším, jak jejich srdce tluče
odbíjí bez pohromy
za deset minut dvanáctou

stromy nepláčou
nebo to aspoň předstírají
a tváří se, že se nic neděje

mám tvář na tvojí stromovité tváři
a když si jdu zas posvých
po tom, co smáli jsme se spolu
mám pod lícní kostí smolu